Deset let práce odborníků: Občanský zákoník míří ke druhému čtení v Parlamentu ČR
Prof. Milana Hrušáková, děkanka Právnické fakulty Univerzity Palackého, mj. právník roku 2009 v kategorii Rodinné právo, se aktuálně podílí na přípravě nového občanského zákoníku. Jeho návrh prošel 18. června v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky prvním čtením, nyní je postoupen ústavně-právnímu výboru ke čtení druhému. To by mělo proběhnout v září. Nyní se tedy nacházíme v období, v němž vzniká jeden ze základních stavebních kamenů právního řádu vůbec. Občanský zákoník je totiž stěžejním dokumentem, který upravuje soukromé právo. Je dokumentem, jenž řídí občanské vztahy, veškerá právní jednání, která občan dnes a denně uzavírá. „V každé civilizované zemi je občanský zákoník vedle ústavy v podstatě základním zákonem země,“ řekla Žurnálu UP prof. Milana Hrušáková. Věří, že se jej po deseti letech legislativní práce řady odborníků občanského práva konečně podaří prosadit i v České republice. I když se tak má stát až na konci roku, o rozhovor jsme ji požádali již dnes:
Jak dlouho se na návrhu občanského zákoníku vlastně pracuje?
Ráda bych v úvodu zdůraznila, že velká většina všech postsocialistických zemí už nové zákoníky mají. Česká republika, přestože začala na novém návrhu pracovat už na počátku 90. let minulého století, je tedy jednou z výjimek. Už jednou byl návrh nového občanského zákoníku připravený v roce 2005. Do Parlamentu ČR se dostal zhruba týden před tím, než vláda Ing. M. Topolánka padla, takže k jeho projednání už nedošlo. Následující dva roky se na návrhu opět pracovalo, a došlo tak k dalším posunům. Přípravnou fázi dokumentu provázely tři komise a teprve ta poslední, pod vedením prof. Karla Eliáše, hlavního autora nového návrhu, se dobrala k nyní předloženému návrhu. Na nové podobě občanského zákoníku se za obsáhlé diskuse skutečně pracuje hodně dlouhou dobu. Na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR byl k připomínkování zavěšen již před dvěma lety. Tehdy Ministerstvo přijímalo připomínky i jednotlivců, neprávníků a vypořádávalo se s nimi.
Na jedné straně jsou slyšet názory, že návrh nového předpisu vychází z dávno přežitého dokumentu. Jak byste tyto názory komentovala?
Asi tím myslíte Všeobecný občanský zákoník z roku 1811. Je ale potřeba vědět, že jedním ze základních kamenů, na nichž nová podoba občanského zákoníku vyrůstá, není Všeobecný občanský zákoník z roku 1811, ale jeho revize z roku 1937. Je to podstatná informace. Základním materiálem pro přípravu nového právního předpisu se tedy stal návrh československého občanského zákoníku, který nikdy nebyl přijat. Navíc zdaleka nebyl jediným inspiračním zdrojem. V přípravě českého návrhu občanského zákoníku sehrál svou roli také německý, švýcarský a jeden z nejmodernějších občanských zákoníků vůbec, občanský zákoník holandský. Při přípravě nového českého právního předpisu jsme se inspirovali také kanadským občanským zákoníkem Quebecu, drobný vliv sehrály občanské zákoníky Jižní Ameriky. Výsledek dlouholeté práce je pak určitým kompromisem řady nejrůznějších přístupů. Nový občanský zákoník ruší asi tři sta jiných právních předpisů, čili úprava se stává komplexnější.
Na straně druhé se hovoří o tom, že nový návrh občanského zákoníku se přizpůsobuje demokratickým podmínkám. Můžete to zkonkretizovat?
V obecném smyslu občanský zákoník posiluje autonomii vůle občanů nebo fyzických osob. Zvyšuje ochranu slabší strany. Mám-li však hovořit o oblasti, na níž jsem se podílela já, o rodinném právu, tak bych měla říci, že v novém návrhu není až tak mnoho změn. Jedna velká revize rodinného práva totiž proběhla už v roce 1998. Protože je rodinné právo konzervativnější záležitost, musí odpovídat a vycházet ze sociální reality, tak se jednoduše nemění co čtrnáct dnů. V novém návrhu občanského zákoníku jsou v této oblasti změny tedy spíše na úrovni systematických a formulačních, případně jsou doplněny do nové podoby občanského zákoníku některé instituty. Ke koncepčním změnám pak dochází pouze v oblasti manželského majetkového práva, které by s novým právním předpisem mělo více odpovídat současnému stylu života rodiny. Jedná se např. o možnost dohody manželů na režimu odděleného majetku za trvání manželství. Nový občanský zákoník pak zavádí např. i určité omezení možnosti jednoho z manželů disponovat za trvání manželství svým vlastním majetkem, pokud se jedná o majetek, který slouží potřebám celé rodiny. Např. když je jeden z manželů výlučným vlastníkem rodinného domu, ve kterém žije s manželkou a společnými dětmi, tak tento dům za dobu existence manželství nebude mít možnost prodat bez souhlasu manžela nebo manželky. Jeho dispoziční právo by mělo být tak omezeno ve prospěch rodiny. Jinými slovy: s věcmi, které slouží potřebám celé rodiny, byť jsou ve vlastnictví jen jednoho z manželů – např. ten dům měl ještě před uzavřením manželství – by neměl být oprávněn nakládat bez souhlasu manžela. V novém návrhu občanského zákoníku je např. zaváděn také nový institut rodinného závodu. Představte si např. tuto situaci: děd je vlastník vinohradu. Na jeho vinohradu pracuje jeho manželka, jeho děti, vnuci a další příbuzní, kteří se mohou dohodnout na tom, jakým způsobem se bude nakládat se ziskem z práce. Tito lidé by měli být novou právní úpravou chráněni. I když pracují bez jakékoliv smlouvy na majetku, který je vlastnictvím výlučně jednoho člena rodiny. Příklad vinohradu jsem uvedla jako klasický příklad, do podobných situací se může dostat např. menší živnostník, majitel cukrárny nebo majitel menšího obchodu, v němž pracuje celá jeho rodina. Zásadní změna v nové podobě občanského zákoníku se pak týká např. oblasti osvojení. Nový občanský zákoník např. počítá s tím, že by mohlo být osvojeno i zletilé dítě.
Je pravda, když se říká, že český občan má vinou našeho platného občanského zákoníku mnohem méně práv než např. Rakušan nebo Němec?
Takto jednoznačně se to říci nedá. Je pravda, že v našem stávajícím občanském zákoníku chybí úprava celé řady věcí. Základní problém platného občanského zákoníku spočívá mj. v tom, že vedle něj existuje ještě obchodní zákoník. Např. úprava závazkového práva je v obou dokumentech řešena rozdílně. U státnic pak můžeme trápit studenty se spornými dotazy, zdali by se daný právní vztah řídil podle občanského nebo obchodního zákoníku. Nová právní úprava by závazkové právo však konečně měla sjednotit.
Řekla jste, že se rodinné právo co chvíli nemění...
Ano, rodinné právo je v tomto směru značně specifické. Existuje sice komise pro evropské rodinné právo, ale je to spíše akademická záležitost. I když se snažíme vytvářet principy budoucího evropského rodinného práva, tak narážíme na hromadu problémů. Příkladem budiž rozvod manželství. Liberální úpravy skandinávských zemí jsou zcela odlišné od úpravy např. Irska, kdy teprve po pětileté lhůtě, kdy spolu lidé nežijí, mohou o rozvodu uvažovat. A co teprve příklad Malty, kde donedávna rozvod manželství vůbec neexistoval. Právní úpravy jsou natolik rozdílné, že snaha o jejich sjednocení je skutečně problém. Rodina je konzervativní jednotka, v níž se z generace na generaci přenášejí tradice, zvyklosti, obyčeje. Poměrně silně odolává jakýmkoliv novým právním úpravám, pokud dospěje k závěru, že jí nevyhovuje. Výsledná úprava rodinného práva je tedy vždy kompromisem mezi střetem nejrůznějších zcela protichůdných zájmů a protichůdných názorů a někdy i velmi militantních předsudků. Představa evropského rodinného práva, zejména manželského práva, je tedy hudba budoucnosti.
Jaké je české rodinné právo? Ptám se na váš osobní názor.
Řekla bych, že po výše uvedené novele v roce 1998 české rodinné právo funguje, byť nedávno schválil Parlament ČR novelu zákona o rodině, kde zavádí málem povinnost soudu rozhodovat o střídavé výchově. Osobně to nepovažuji za šťastné. Ale v obecném měřítku musím říci, že na rozdíl od občanského zákoníku, který je na hranici své životnosti, rodinné právo funguje. I kdyby nový občanský zákoník nebyl přijat, tak v rodinném právu větší problémy nevzniknou. Rodina se vždycky vzpouzela a bude vzpouzet jakýmkoliv zásadním revolučním změnám za situace, kdy se revolučně nemění poměry v celé společnosti. Pokud se členům rodiny nelíbí právní úprava, tak se s tím vypořádají po svém. Jinými slovy: zákonodárce si nemůže dělat co chce. Pokud by se např. rozhodl, že zpřísní pravidla rozvodu, tak lidé jednoduše nebudou uzavírat manželství. Budou spolu žít jen tak. Mimochodem, už nyní je situace na pováženou, za minulý rok se v ČR narodilo 40 % dětí mimo manželství. Zpřísní-li se ještě pravidla, lidé je začnou obcházet a institut začne ztrácet na významu. Necitlivá právní úprava povede k tomu, že nebude respektována a lidé si problémy vyřeší jinak, po svém. A je otázka, jestli je to dobře.
Co nyní návrh nového občanského zákoníku čeká?
Dokument prošel prvním čtením, byl přikázán ustavně-právnímu výboru a do poloviny prázdnin je možné jej připomínkovat. Někdy koncem prázdnin by mělo proběhnout výjezdní zasedání ústavně-právního výboru, které by tento návrh mělo definitivně projednat. V září by měl návrh občanského zákoníku projít druhým čtením. V publikovaném plánu Ministerstva spravedlnosti je uvedeno, že návrh občanského zákoníku by měl být schválen do konce roku, od ledna 2013 by pak měl nabýt účinnosti. Je však otázka, jakým způsobem se k tomuto dokumentu postaví poslanci PČR.
Existuje nějaký prostor pro seznámení se s novou právní úpravou pro ty, kteří jej budou aplikovat?
Samozřejmě. Existuje tzv. legisvakační lhůta, což je lhůta stanovená mezi platností a účinností zákona. Během této doby musí být přijat i tzv. změnový zákon, neboť všechny změny, které přijdou s novým občanským zákoníkem se musejí promítnout do celé řady dalších právních předpisů, včetně občanského soudního řádu. Zatím se předpokládá roční legisvakační lhůta, není však vyloučeno, že z diskusí nakonec vyplyne, že účinnosti nabude nový občanský zákoník až za tři či pět let. Do té doby se bude soudit podle staré právní úpravy.
Jen tak mimochodem: co se budou v mezidobí učit studenti PF UP?
Bude-li občanský zákoník přijat, budeme samozřejmě učit už novou právní úpravu. Paralelně však musíme hovořit také o té staré. Už proto, aby si studenti uvědomili, kde byly učiněny změny. V roce 1998, kdy byla s účinností v srpnu byla někdy v dubnu přijata velká novela zákona o rodině, tak jsem celý letní semestr už učila nové rodinné právo. Daný předmět jsem zkoušela s argumentací, že tento předmět se jmenuje rodinné právo nikoliv dějiny rodinného práva. Jakmile zákon vyjde ve sbírce a bude předpoklad, že nabude účinnosti, student se bude učit novou právní úpravu. Chtěla bych ale zdůraznit, že naši studenti mají i přednášky ze starého socialistického občanského práva. Např. notáři dodnes využívají všeobecný občanský zákoník, protože se potkávají s věcmi, které vznikly před rokem 1950. Studenty učíme starou právní úpravu pochopitelně v omezeném rozsahu. Učíme je jen to, co je potřeba, aby pochopili pro stávající právní úpravu nebo to, s čím se ještě mohou setkat. Novou právní úpravu pak učíme s odkazy na to, jak to existovalo do doby předtím, neboť se s tím ve své praxi budou dennodenně setkávat.
Jaký je zájem o rodinné právo mezi studenty PF UP? Máte nějakou zpětnou vazbu?
Těžko říci. Mnozí studenti, kteří vstupují na Právnickou fakultu, zpočátku vlastně ani nevědí, co budou studovat. Ale jedno je pravda: už nyní, když jim přednášíme některé nové koncepce nového občanského zákoníku a říkáme jim, co se bude měnit, tak máme úžasnou účast na přednáškách. Představte si, že v pátek ve 20 hodin je aula plná studentů a všichni naslouchají JUDr. Melzerovi, který přijel přednášet o novém občanském zákoníku. Dostal vás někdy někdo v pátek večer na přednášku? Mě nikdo nikdy!
Ptala se Milada Hronová
Co všechno najdete v občanském zákoníku?
Nový občanský zákoník by měl začít platit od ledna 2013. Jeho pět částí soustřeďuje více než tři tisíce paragrafů.
- Obecná část: vymezuje především jednotlivé pojmy, s nimiž následně text občanského zákoníku pracuje.
- Rodinné právo: zahrnuje v sobě dnešní zákon o rodině. Dotýká se jak institutu manželství, tak vztahů mezi příbuznými, zejména pak vztahů mezi rodiči a dětmi.
- Absolutní majetková práva: skrývá v sobě definici vlastnictví, práva k cizím věcem a problematiku dědění.
- Relativní majetková práva: zahrnuje v sobě různé druhy smluv, stejně jako závazky z deliktního jednání (tedy i odpovědnost za škodu). Je nejobsáhlejší.
- Ustanovení společná, přechodná a závěrečná: zabývá se především legislativně technickou problematikou, mimo jiné tím, které dosavadní zákony budou novým zákonem k poslednímu prosinci 2012 zrušeny.
Prof. JUDr. Milana Hrušáková, CSc., děkanka Právnické fakulty UP, je profesorkou v oboru Občanské právo. Je autorkou (spoluautorkou) asi 80 odborných článků a zhruba 15 vědeckých publikací. Ve své vědecké a pedagogické práci se specializuje na rodinné právo. Spoluřešitelka několika projektů a Výzkumného záměru MŠMT Evropský kontext vývoje českého práva po roce 2004 (2005–2009, PF MU). Působí na Katedře občanského práva a pracovního práva UP.
Aktuální zpravodajství a publicistiku z Univerzity Palackého najdete na stránkách Žurnálu Online.