Návštěva předsedy Ústavního soudu JUDr. Pavla Rychetského na Právnické fakultě UP

Zcela zaplněná Aula PF UP přivítala dne 4. 5. 2011 předsedu Ústavního soudu České republiky a člena Vědecké rady PF UP JUDr. Pavla Rychetského, který se ve své přednášce věnoval aktuálním otázkám ústavního soudnictví v České republice.

 Na začátku přednášky přiblížil JUDr. Pavel Rychetský tři klíčové historické mezníky ve vývoji ústavního soudnictví. Tím prvním bylo rozhodnutí Marbury v. Madison z roku 1803, ve kterém Nejvyšší soud USA poprvé zformuloval možnost přezkoumávat zákony pro rozpor s Ústavou, čímž se zrodila myšlenka ústavního soudnictví. Nikoli výslovné ústavní zakotvení, nýbrž soudní precedent stál tedy u jejího zrodu. Myšlenka soudní ochrany ústavnosti byla v evropském kontextu rozpracována normativní teorií (přelom 19. a 20. století) stavící na koncepci pyramidálně hierarchicky uspořádaného a vnitřně souladného souboru právních norem. Z této koncepce postupně vyplynul i institucionální důsledek, který lze považovat za druhý historický mezník ve vývoji ústavního soudnictví, a to vznik ústavních soudů jakožto specializovaných orgánů ochrany ústavnosti v Evropě na počátku 20. století (Ústavní soud Československé republiky byl zřízen v roce 1921). Třetím mezníkem byla potom teorie soudní ochrany a přímé vynutitelnosti ústavně zaručených subjektivních práv (tzv. základních práv a svobod) etablována po 2. světové válce.

Tímto historickým exposé si přednášející vytvořil ideální základ pro rozbor otázek navýsost aktuálních, které se však vždy v určité míře vztahují právě ke smyslu ústavního soudnictví či k logice soudní ochrany ústavnosti jako takové. Klíčovou je např. otázka postavení Ústavního soudu v systému dělby moci. Stojí mimo klasickou tripartici moci (zákonodárná, výkonná, soudní) či dokonce nad těmito mocemi? Analýzou kompetencí Ústavního soudu poukázal dr. Pavel Rychetský na jeho velmi silné postavení jak ve vztahu k moci zákonodárné, tak ve vztahu k moci výkonné a soudní: Ústavní soud může rušit zákony i podzákonné předpisy, jakož i jakékoli rozhodnutí moci soudní. Zároveň rozhoduje kompetenční spory mezi orgány státu. Řada sporů tak má z povahy věci politické pozadí či politické důsledky (rušení řady zákonů či rozhodování sporu mezi prezidentem republiky a předsedkyní Nejvyššího soudu).

Dr. Pavel Rychetský se tak dostal i k diskusím o tzv. soudcokracii, k někdy namítanému aktivismu Ústavního soudu či nálepce „třetí komory“, za kterou je někdy Ústavní soud pejorativně označován zejména představili politické scény. Dr. Rychetský poukázal na důležitá omezení samotného Ústavního soudu spočívající v povinnosti jednat vždy na návrh, nikoli z vlastního podnětu a zároveň na kompetenci právní přepisy či soudní rozhodnutí pouze rušit, nikoli měnit či doplňovat. Aktivita Ústavního soudu je tak velmi závislá na aktivitě navrhovatelů.

Dále byla v rámci přednášky věnována pozornost dotváření Ústavy rozhodováním Ústavního soudu, principu proporcionality, problému protiústavních mezer v zákonech souvisejícím často s protiústavní nečinností Parlamentu (např. otázky deregulace nájemného), otázce časových aspektů účinnosti nálezů Ústavního soudu (možnosti rušení zákonů od počátku, od okamžiku rozhodování soudu či od okamžiku pozdějšího stanoveného v rozhodnutí soudu).

V rámci diskuse došla řeč mj. též na otázku zákazu mučení v souvislosti s výslechy teroristů (přípustnost mučení P. Rychetský kategoricky odmítl) či přímé volby prezidenta, kdy dr. Pavel Rychetský zapochyboval o upřímné snaze kohokoli v poslaneckých či senátorských lavicích přímou volbu skutečné zavést.

 Závěrem je třeba vyjádřit potěšení jak nad ochotou dr. Pavla Rychetského přijet diskutovat se studenty o aktuálních ústavních problémech České republiky, tak nad velkým zájmem studentů všech ročníků o toto setkání i nad věcnou a kvalifikovanou diskusí.

JUDr. M. Bartoň, Ph.D., Katedra ústavního práva a mezinárodního práva veřejného PF